Thursday, September 27, 2007

Když čtu, neposlouchám...

Ještě jednou se vrátím ke včerejší konferenci TMT.Ventures'07.
Je až neskutečné, jak si mnozí prezentující sami vytvářejí přitěžující okolnosti. Co je cílem prezentace před velkým publikem? Přenést a vytvořit emoce. K obsahu nebo prezentujícímu.
Ke vstřebání informací dochází rychleji v případech, kdy je s předávanou informací spojen nějaký vzruch.

Každý člověk, když čte, interně reaguje a k obsahu si vytváří vztah a tím i emoce. Toto ale nelze ovlivňovat natolik, jako když je obsah předáván verbálně, u čehož samozřejmě působí mnohem více faktorů, než jenom obsah sdělení. Ano, mluvím o mimoverbální komunikaci.
Jelikož si tyto věci uvědomuji, snažím se fólie prezentujících nikdy příliž nečíst. Mojím cílem je udělat si rychlý obrázek (nastolit vztah a očekávání k tomu, co přichází) na základě uspořádání a struktury, grafických prvků a hlavních bodů fólie. Kolikrát jsem však překvapen a zmaten obsahem fólií. Co mám dělat, když se z plátna na mě sápe jenom proud slov? Ano, i překvapení a zmatek jsou emoce. Často mě ovšem rozhodí natolik, že místo toho, abych si udělal rychlý obraz z fólie a okamžitě se vrátil svou pozorností k prezentujícímu, začnu číst.

Nevím jak vy, ale já když čtu, tak moje vnější vnímání je minimalizováno na reakce jenom na rušivé podněty (např. vyslovení mého jména, nebo jména zastávky, kde mám vystupovat - tady bohužel nejsem 100% úspěšný a to se všemi důsledky).

Prezentátor s dlouhými texty fólií a monotónním projevem může očekávat jenom minimální reakce svého publika. Přitom stačí málo. Natrénovat prezentaci a vylepšit obsah.

Guy Kawasaki ve své knize The Art of the Start (překládám jako Umění začátku, zatím se mě nepodařilo zjistit, zda existuje český překlad knihy) ale také na svém blogu v článku The 10/20/30 Rule of PowerPoint (Pravidlo 10/20/30 pro PowerPoint) uvádí a komentuje 3 základní aspekty, které by každý obsah prezentace měl dodržovat.

10 fólií - 20 minut - nejméně 30 bodové fonty


Pro ty, kdo se radši dívají, než čtou, 2 minuty v angličtině:

Když je to nutné, připravte 2 verze fólií. Jednu, tzv. archivní, s veškerým obsahem, kterou si účastníci vezmou domů v tištěné podobě. V případě, že máte možnost ovlivnit, kdy se jim tato dostane do rukou, naléhejte, ať je to co nejpozději (tj. až po vaší přednášce).
Ve druhé verzi (pro použití při vaši živé prezentaci) dodržujte pravidlo 10/20/30. Vyplatí se to. Ale také samozřejmě, není pravidla, které je nutné dodržovat vždy nebo pořád na 100%.

Určitě jste připraveni vstát a prezentovat?

Určite jste připraveni vstát a prezentovat?

Jako by mě Seth sledoval, co zrovna dělám. Vysvětlím.

Měl jsem včera tu možnost účastnit se konference TMT.Ventures'07. Z názvu vyplývá, že šlo o prezentace investičních možností pro podnikatele z oblasti Technologií, Médií a Telekomunikací. Mezi prezentujícími byli zastoupeni jak strany investorů - byznys andělé (Business Angels), privátní kapitálové společnosti (Private Equity), rizikové investiční fondy (Venture Capital) a burzy (Public Exchange), tak i strana českých podnikatelů, kteří mají za sebou expanse do zahraničí, popřípadě vstupy investic z nějaké z dříve uvedených forem.

Zpátky ke korelaci se Sethem. V jeho včerejším článku When you are ready to stand up and speak se zamýšlí nad tím, zda nění kolikrát lepší si radši rovnou sednout. Nebo zůstat sedět. "Samozřejmě, naplněné auditoria nebo diskuzní skupiny jsou nejlepší místa, kde lze efektivně přenést jak informace tak i emoce. Co když je ale vašim výsledkem recitování faktů, které se s těžkostí snaží přibližit tomu, co přijímací očekává? Možná veškerou vaší agendou bylo obyčejné zveřejnění se (ne nutně osobní). Jestli se vám to povedlo, tak nejspíš v né nejlepším světle - a to jak po stránce vaší osoby tak i (bohužel) po stránce subjektu, který zastupujete.
Anebo naopak bylo vaší snahou nebýt vůbec zaznamenán. A v takovém případě jste promarnil drahocenný čas spousty lidem." píše Seth.

A kde je ta korelace?
Aniž bych četl Sethův článek (k čemuž jsem se dostal až večer v klidu domova) měl jsem včera na mé účasti na TMT konferenci podobné pocity. Samozřejmě ne u všech prezentujících. Zvlášť jedna z prezentací ovšem zanechala takový "šrám", že jsem si hned u ní napsal do notísku, abych nezapoměl o své zkušenosti napsat.
Posléze jsem večer přemýšlel, až kam můžu zajít, a při rozhodování mě pomohl opět Seth.

Pane Petr Koblic, CEO a Předseda Pražské Burzy cenných papírů, jsem jedním z těch, kterým jste bohužel včera promrhal čas. Z vaší prezentace byla cítit arogance. Měl jsem pocit, že jste to Vy sám, kdo si myslí, že na nás účastnících mrháte svůj čas. Dle agendy konference jsme čekali váš komentář k vývoji ICT a kapitálových zdrojích pro další vývoj a růst. Vaše prezentace s titulem "Představení Pražské burzy cenných papírů" se u mě osobně minula svým účinkem.

Jste nervózní a myslíte si, že jste napsal všechno, co šlo? Je vašim cílem zůstat nekontroverzní, neříct nic pozoruhodného nebo nic, co by vás dostalo do problémů?... proč to pak ale vůbec říkat?

Wednesday, September 26, 2007

Lehčí versus lepší

Kolikrát se vám stane, že si přejete aby úkol, který je před vámi byl lehčí?
Představte si, že se to splní. Najednou zvládáte vše levou zadní. Co vás ale povede ke zdokonalování?

Jednou se ptali Michaela Jordana (wikipedia link pro ty, co jsou příliž mladí nebo je sport míjel oklikou) čemu vděčí za to, že je tak úspěšný. Jeho tajemstvím je požadovat po sobě samém víc než od něj očekává kdokoliv jiný. Očividně před sebe staví vyšší standardy.


Pro to, aby byly dosaženy dobré výsledky je zapotřebí si stanovit ty správná očekávání a konzistentně je překonávat. Pro ty, kteří ovšem chtějí dosáhnout vyjímečných výsledků je nutné, aby působili za vyšších osobních kritérií než těch, které jsou od nich jinými očekávány.

Nepřejte si, aby úkoly byly lehčí. Přejte si, aby jste vy byli lepší.
Ikdyž ještě nejste až tak dobrý(á), co budete zítra, buďte dnes alespoň lepší než jste byl(a) včera.

10 způsobů jak udržet status quo

Jestliže čtete tento blog, asi zrovna nehledáte (tedy aslepoň doufám) způsoby, jak se vyhnout změně. Nicméně někdy to padne na každého. V takovém případě je dobré si oprášit vědomí, jak riskantní status quo může být. O tom ale jindy. Teď malý kviz. Který (a kolik) z následujících představuje přístup vaší firmy k byznysu?

1. Tak to rozhodně nemůže fungovat.
2. Zákony/pravidla nám nedovolí implementovat většinu návrhů...
3. Nejdřív ukažte průzkum, který prokázal, že to bude fungovat.
4. Kdyby jste měl skutečné praktické zkušenosti, tak pochopíte, že to nejde.
5. Je to skvělé, ale našim obchodníkům se to nebude líbit a schodí to ze stolu.
6. Ať to zkusí někdo jiný. Když prokážou, že to jde, určitě je doženeme.
7. Možná v dalším plánovacím období.
8. To už tady jednou bylo.
9. To tady ještě nikdy nebylo. Nemyslím, že naší klienti to chtějí a bez nich si nemůžeme dovolit to zkusit.
10. Určite se vám k tomu později vyjádříme.

A jak jste na tom vy osobně? Běží vám mráz po zádech nebo jste rádi, že jste se přiučili novým způsobům?

Nebo znáte i jiné? Napište...

* seznam přeložen z článku Seth Godina Top ways to defend the status quo.

Tuesday, September 25, 2007

Co když pravidla neexistují?

Kapitán Barbossa v první části Pirátů z Karibiku prohlašuje: "Ten zákon bychom více méně měli chápat spíše jako doporučení než nějaká pravidla." *

Že právě tvoříte definici nového produktu? Nebo přemýšlíte nad vylepšením existujícího? Cítíte se vázáni obecnými pravidly?

Řekněme, že máte na trhu úspěšný produkt. Nadprůměrný produkt. Rostou vám prodeje. Kupuje si ho víc a víc lidí. Netrvá dlouho a váš produkt se stává průměrným. To nikoho nemůže překvapit. Nestalo se nic katastrofálního. Průměr je přece, dle definice, věc, co většina lidí chce.

Určitě je bezpečnější vsadit na jistotu?
Zrušme na chvíli pravidla. Zkusme zjistit, kam nás to povede....
Že je to příliž riskantní? A není riskantnější to nezkusit a zachovat status quo?

Co riskantního plánujete v byznysu vy?

* Autorovi nešlo o doslovný přepis českého překladu...

Thursday, September 6, 2007

Idea Virus

Stává se nám to často. Dostaneme zajímavý nápad nebo myšlenku ale zrovna na ní není čas nebo vhodná doba. Zaparkujeme ji. Občas se připomene nebo jí sami oprášíme, zamyslíme se "Co kdyby.." a opět na čas uložíme k ledu. Do fronty. "Až nastane čas...", říkáme si.

A co když nikdy nenastane? Nestali jsme se nechtěně kriminálníkem zabijákem? Příjem této myšlenky nás obohatil. A my jí pohltili a nepustili dál.

Jak vznikají nápady? Jsou výsledkem myšlenkového pochodu jako reakce na vnější podněty? Stává se nám to každému. Něco přečteme a zamyslíme se. Jsme svědkem události a zamyslíme se. Jsme aktérem příhody a zamyslíme se. Produkujeme myšlenky nové, nebo zdokonalujeme nápady anebo jenom absorbujeme myšlenky přijímané. Není celé toto úsilí zbytečné, když se o náš produkt nepodělíme?

Myšlenky, které jen tak sedí někde v koutě jsou bezcenné. Ale podaří-li se nám myšlenku rozpochodovat, necháme-li jí růst a nakazíme-li jí každého, kdo s ní příjde do styku - stává se z naší myšlenky virus se vším všudy. S možností "samovolného" šíření. S možností nekontrolovatelného růstu v epidemii.

Myšlenky jsou hnací silou ekonomiky. Myšlenky dopomáhají mnohým k bohatství. Dokážou rozhýbat a měnit svět. Možná nevíme, jak nejlépe organizovat produkci nápadů a myšlení. Ale podaří-li se nám když ostatní naší myšlenku přijmou, ztotožní se s jejím obsahem a v té či oné podobě s ní začnou pracovat, máme vyhráno. Třeba jsme získali ve finanční rovině. Nebo jsme získali moc či možnost změnit svět.

* V textu byly použity a rozpochodovány myšlenky marketéra a autora Seth Godina.

Monday, September 3, 2007

Kdo je kdo a kdo kam kráčí?

Bývalo to jednodušší.
Kráčejíc v dobře padnoucím obleku bylo hned znamení pro ostatní, že jste úspěšný a možná i mocný. A možná jste právě na své cestě provést něco velkolepého.
Psalo-li se o vás v novinách, možná jste byli považováni za vedoucí hráče trhu. Nastavili jste systém, sjednávali dohody a určovali měřítka, dle kterých se ve hře hraje.
Vaše předrahá (nebo je to předrařená?) reklama bývala ve formě rozsáhlých a všudepřítomných inzerátech v novinách či v televizi.
Míti adresu a kancelář v nejatraktivnějších lokalitách a na nejprestižnějších adresách byla známka skutečného úspěchu.
Vaši zaměstnanci byli loajálnější. Vydrželi u vás delší dobu a rychleji jste našli nové. Vaše značka přece byla zárukou dokonalosti.
A třeba jste si za tu dokonalost nechali pěkně zaplatit. Vždyť váš produkt byl ten nejlepší, ne-li jediný svého druhu.
"Jediný" bylo utěšující. "Jediný" mělo tendenci eliminovat kompetenci. "Jediný" zvyšovalo vaše ego.


"Jediný", bohužel, je dnes nedostatečné zboží.
Vaše reklama je ignorována čím dál víc. Stejně jako médium, ve kterém se objevuje.
Šlape vám do zelí konkurence. Zjistíte, že jde o firmičku sídlící na okraji města.
Váš potenciální obchodní partner se dnes objevil na schůzce v džínách a roláku.
Vaše pravidla vám někdo za běhu a rychle mění pod rukama.

Že nevíte o čem je řeč? Vám se to stát nemůže? Že se ještě nabažíte, než ty nejhorší časy nastanou? A pak rozhodnete, co dál? Nebo máte v rukávu zajímavou zkratku?